Zvedněme vlnu! …aneb udržíme ji?

Z historie

Kdo z vás si pamatuje na staré signály.cz ? Bylo několik verzí… ty nejstarší si nepamatuji ani já – to jsem na mládežnické akce ještě nejezdil. Ale kolem roku od r. 2003 už jsem signály.cz čas od času sledoval a i já jsem tam posílal pozvánky na akce pořádané naším Smíchovským spolčem. Byl to takový podivně smíšený web, kde se zejména množily pozvánky na různé akce, většinou nejen mládežnické, ale v zásadě jakékoliv. Nechtěl bych nikterak kritizovat usilovnou práci Honzy Jakouše, protože na zmíněné období to nebyl vůbec špatný web, šlo se tam alespoň dozvědět co se kde děje, ale to bylo tak všechno. Struktura nevalná, aktualizace mizivá, redaktorská práce náročná na tak malý počet lidí. Tyto webové stránky zkrátka chtělo zlepšit a využít jejich opravdový potenciál.

Trochu ze zákulisí

         Když jsem se seznámil s Honzou neboli HejTim na nár. fóru mládeže v Táboře dověděl jsem se o chystaném projektu komunitního systému. Veškeré plány, nápady a inspirace teprve přicházely a celý projekt existoval jen v několika chytrých hlavách. Nicméně už tehdy mě tento úžasný nápad opravdu nadchnul. No představte si místo statické nástěnky, kam občas někdo píchne pozvánku něco opravdu interaktivního. Představte si prostor, kde se můžou scházet všichni mladí křesťané bez ohledu na vzdálenosti nebo církev, ze které pocházejí. Představte si prostor, kde se můžete seznámit, popovídat, sdílet, poučit se, ukázat své fotky, napsat své články, sdružovat se do společenství podle toho, co vás zrovna spojuje. A co víc? Nejlepší na tom je, že to všechno v tom prostoru nezapadne, ale někoho to opravdu zajímá! Zkrátka a jednoduše myšlenka obrovská… zbývalo jen toto veliké nadšení s pomocí a požehnáním Božím uvést v realitu. Jenže to byla asi jedna z nejtěžších věcí – rozjet tento mnohatunový vlak – zvednout tu mediální vlnu do takových rozměrů aby se s prvními překážkami hned nerozstříkla, ale aby začala putovat opravdu dynamicky k těm, kterým je určena.

Co teda dneska?

         Pravda, nebylo to lehké, bylo to místy opravdu nervy drásající (zvláště pro některé), ale realizovat tuto myšlenku se opravdu podařilo. Na začátku jsem tomu snad ani nechtěl věřit, že by se to mohlo povést. Ale jak už to tak s vírou chodí, tak pokud do nějakého lidského snažení nepozvete moc božího ducha, tak to určitě nepůjde. Jenže se signály.cz tomu tak nebylo. Signály.cz své požehnání opravdu dostaly a snad jen díky obrovské modlitební podpoře zúčastněných, ale i těch z povzdáli přihlížejících se ten vlak rozjel. No a dneska? Je to už víc jak rok, co se tento skvělý vlak prohání po českém křesťanském mediálním regionu a pořád má dost páry na to, aby utáhl nové vagónky funkcí a vylepšení těch vagónků původních. Letos na československém setkání na Velehradě nám dokonce zajel i do sousedního slovenského regionu a nabral tam nové pasažéry. V tuto chvíli máme ve vlaku více než 11 tisíc cestujících a z toho asi 3,5 tisíce má osvědčení o tom, že určitě nejsou černými pasažéry (autorizovaní). Když bych použil to přirovnání vlny, tak v tuto chvíli naši vlnu drží opravdu velký dav lidiček, kteří mají šanci ji dynamicky posunout tam, kde ještě nebyla a k těm, kdo ji ještě neznají. Teď už stačí jen ji udržet a jít.

A co jako dál?

         Povede se nám udržet to skvělé nasazení všech, kteří se vedeni Duchem božím zapojili do tohohle skvělého podniku? Vyjde nám to, k čemu nás evangelium nabádá – totiž k šíření radostné zvěsti do všech končin zemně podle toho, jaké kdo z nás od Boha dostává dary a charismata? Zdaří se seznámit s křesťanským internetovým společenstvím číslo jedna i ty, kteří o něm dosud netuší? Myslím, že odpověď na tyto otázky z velké části skýtá to, jestli dostaneme podporu od těch, kteří naší církev vedou. Samozřejmě to, jestli bude existovat všechno to, co už jsem popsal, nezáleží jen na nějakém podepsaném papíře. Vždyť internet je prostor svobodný, a tak se každý může probojovat skrze jeho džungli a dát jiným vědět o tom, že existuje i svět duchovní. Jenže jaké má takový člověk šance, když je sám? Přiznejme si – nevelké. Proto doufám, že přízeň těch, kteří dostali pověření k tomu, aby naši církev vedli, pomůže podstatným způsobem k tomu, aby nikdo nezůstal se svým svědectvím sám a právě skrze médium dneška – internet – mohl hlásat to, k čemu byl darem víry povolán.

Zamyšlení

Po politickém probuzení v roce 89 se naše zemně začala rozvíjet neuvěřitelným tempem a začali jsme se přizpůsobovat západu. O tom, jestli je to dobře nebo špatně, by se dalo dlouze diskutovat, ale to bych nerad. Chci jen zmínit, že v naší české kotlině hned po revoluci zaspala tento zběsilý skok vývoje všechna křesťanská média. Všechno šlo dopředu, jen křesťanský svět rostl stále jakoby starým tempem. A dneska? Myslím, že jsme skok vývoje devadesátých let začali konečně dohánět! Existuje křesťanské rádio, existuje televize dobrých zpráv… a internet? Myslím, že se také vyvíjí slibně, vždyť jen kolik existuje zajímavých křesťanských webů, kde se člověk dočte to, co potřebuje, to, co nevěděl, najde články odpovědných redaktorů, nebo rozhovory se zajímavými osobnostmi. Ale to, co mezi křesťanskými médii dosud chybělo, byl právě „komunitní systém“ – zkrátka společenství. Nyní ho máme, tak proč ho nerozvíjet tak, jak nám bude dovoleno vlastními silami ve spolupráci s vůlí našeho Otce? Tak ho nedusme, ale podporujme ho k volnému dýchání a růstu!